Co se stane, když 6. března necháte na stole pracovny v brněnské vile Tugendhat Ipad se zapnutým záznamníkem?
26. února navštívil tehdejší český prezident Václav Klaus současného slovenského prezidenta Ivan Gašparoviče a na společné tiskové konferenci mimo jiné zaznělo:
V.Klaus: ,,My vnitřně (s Gašparovičem) cítíme, že bychom si možná takové (státní) vyznamenání zasloužili, ale nebudeme vám (novinářům) dělat nahrávku, abyste tuto věc zesměšňovali."
Ivan Gašparovič: ,,Ani jsem neuvažoval, že bychom se měli ocenit státnickými vyznamenáními.“
Klaus: ,,Pane prezidente, představte si, kdybychom si náhodou ta nejvyšší státní vyznamenání předali. Dovedete si představit, co by tito lidé dělali? Ale my jsme jim tu radost neučinili."
6.března, tedy osm dní po návštěvě Slovenska, navštívil současný slovenský prezident Ivan Gašparovič tehdejšího českého prezidenta Václava Klause a v brněnské vile Tugendhat si vzájemně předali nejvyšší státní vyznamenání obou republik. Václav Klaus si přichystal Řád bílého lva I. třídy a Ivan Gašparovič dovezl Řád bílého dvojkříže I. třídy. Nejvyšší vyznamenání si prezidenti předali v obývacím pokoji vily a poté se vzájemně pochválili za své nemalé zásluhy na rozvoji dobrých vztahů mezi oběma zeměmi. Následně se odebrali již sami dva prezidenti do vedlejší pracovny, kde setrvali v soukromém hovoru mezi čtyřma očima.
Ivan: ,,Tak co se děje, Václav? Minulý týden jsi říkal, že těm oslům (somárom) nebudeme nahrávat?“
Václav: ,,Ivane, v tu chvíli, kdy jsem to u vás vyslovil, uvědomil jsem si tu strašně, strašně nešťastnou věc, já tady zítra končím!“
Ivan: ,,Jak končíš? Kde končíš? Děje se něco u vás? Myslel jsem, že jsi u lidí oblíben třeba jako já?“
Václav: ,,Ale ano, ano, trvám na tom, že mi většina národa velmi pozorně naslouchá, jsem přesvědčen, že jim bude chybět ten všeobecně uznávaný a významný prezident Václav Klaus, leč, končí mi to funkční prezidentské období. Ano, je to směšné, dětinské a nesmyslné a opět to dokazuje lidskou nevyzrálost lidí co tohle vymysleli, navrhli a schválili, ale je to tak, zítra tady končím jako prezident“
Ivan: ,,Jaj, tak proto! Bohacikrista, právě, minulý týden jsi mluvil tak a pak den na to mi říká můj kancléř ,,Ivan, jedeš do Brna a ber sebou ten bílý dvojkříž.“
Václav: ,,Ivane, to by byl přece jen populistický nesmysl nepředat si ta vyznamenání, která si prostě zasloužíme! Nemám pravdu?“ (prezident Klaus se významně rozhlédne kolem, pozvedne obočí a uvědomí si, že v pracovně jsou bohužel jen oni sami dva) ,,Mám pravdu, jsem o tom hluboce, hluboce přesvědčen!“, dodá rozvážně.
Ivan: ,,Však já nic neříkám, Václav. Ale to moje funkční období ještě trvá, ne?“
Václav: ,,A taky ta vlastizrada, co se teď na mě chystá! To snad není ani falešné a prázdné nerozloučení, to je přímo odporný a zbabělý útok protivníků na osobu Václava Klause! Cítím se uražen, Ivane, to je takový nesmysl, že snad větší jsem neslyšel! Je to hluboce mylné a ničí to naší demokracii!“
Ivan: ,,Bude ještě nějaká večeře, nebo se pak hned jede domů?“
Václav významně pozdvihne obočí: ,,Ivane, to byla zlá větička! Posloucháš mě vůbec?“
Ivan: ,,Poslouchej, ty ses najedl doma, ale já jsem seděl 3 hodiny v autě a to mě ještě čeká cesta zpátky do Bratislavy.“
Václav: ,,Pojď, Ivane, vezmu tě tady kousek na zahradu, tam k tomu stromu. V létě 1992 jsme tam Vladimírem Mečiarem rozdělili republiku. To byla nádherná doba. I když, připouštím, že největší intelektuální potenciál jsem musel vložit přeci jen já.“
Ivan: ,,Bohacikrista, já mám hlad!“
Autor je ve své podstatě, až na určité výjimky (např. abolice a výměna vyznamenání na revanš) dlouholetým sympatizantem Václava Klause.
